Zajist�: �ivot jsme si nedali, nem�me tedy pr�vo si ho br�t. Jenom�e co kdy� n�m n�kdo odpov�, �e se Boha o ten �ivot neprosil? A co kdy� n�m n�kdo �ekne, �e mu je jedno, kdo mu dal �ivot, kdy� ho mus� ��t on a ne ten, kdo mu ho dal? Nebo kdy� v�m nam�tne, �e kdy� mu dal P�nb�h tenhle �ivot, zapomn�l mu k tomu p�idat n�turu, kter� by takov� �ivot unesla? Na�t�st� nejde v t�hlech v�cech o s�lu argumentu, ale o s�lu k �ivotu - a tu lze �asto n�komu dodat i velmi pitom�mi argumenty. Tak�e je dost mo�n�, �e ve chv�li, kdy mi do�el dech, by i mne zachr�nily n�jak� takov� �ikovn� �e�en� "pitom� argumenty". A� tak �i onak, j� nikdy nebyl schopen sebevrahy odsuzovat, sp� m�m sklon si jich v�it. Nejen pro nepochybnou odvahu, kter� je k dokonan� sebevra�d� t�eba, ale i proto, �e sebevrazi kladou - v jist�m smyslu - cenu �ivota velmi vysoko: zd� se jim, �e �ivot je p��li� vz�cn� v�c, ne� aby sm�l b�t znehodnocov�n t�m, �e bude ��t zbyte�n�, pr�zdn�, beze smyslu, bez l�sky, bez nad�je. N�kdy mne napad�, jestli sebevrazi nejsou vlastn� jak�misi smutn�mi str�ci smyslu �ivota.